Karel Tajovský, pardubický malíř obrazů, fotograf a písničkář

Jedná se o píseň, kterou si zpívali čeští legionáři v Rusku. Text je z deníku legionáře, psaného na Podnoží ve Vladivostoku dne 11.6. 1919.

Pár maňásků má otázky, k čemu jsou jim provázky....

Text ThDr. Josef Zvěřina, hudba Karel Tajovský

Navštěvovali jsme teologická studia u otce Zvěřiny. Protože se konaly na různých místech Čech, stalo se, že u nás í přespal, když se konaly v blízkosti našeho bydliště. Při jedné návštěvě nám předal text básně, kterou sám napsal a dohodli jsme se, že se jí pokusím zhudebnit. Toto je výsledek jeho zhudebněné básně. Do not jí zapsal pardubický varhaník pan Fibich.

Odsouzení zločinci mají střechu nad hlavou. Bezdomovci jsou sice svobodní, ale nemají domov. O jednom bezdomovci je tato píseň. Je o něm také napsán stejnojmenný román od pardubické spisovatelky Ivy Tajovské.

Tato píseň vznikla na základě vyprávění muže pocházejícího z Ukrajiny. Když přivážejí padlého vojáka, celá ves klečí na kolenou... Použili jsme nápěv známé lidové ukrajinské písně.

Změní se historie bouráním, přemísťováním nebo ničením pomníků?

Veškeré naše skladby jsou prezentací toho, jak vnímáme dění kolem nás. Běžné očkování podporujeme, jen se s nadsázkou zamýšlíme  nad nejasnostmi ohledně vakcinace na covid.

Historie lidstva je plná válek. U těch předcházejících obvykle ženy trpěly v zázemí. Není to dnes jinak? Text písně možná něco napoví.

Demonstrace jsou různé. Plní vůli jejich svolavatelů, kteří z nich očekávají prospěch.

Snad každý dnes tuší, že se děje něco divného. Zdražování, strach z nedostatku, cenzura a udávání. Vyjádřili jsme to písní "Hlad a zima se na nás řítí". Odlehčením nelehké současné situace bojujeme proti obavám, které na nás  stále intenzivněji dorážejí.