Karel Tajovský, pardubický občan.

S příchodem stáří se ledacos mění. O tom pojednává píseň "Až přijde stáří"

Změní se historie bouráním, přemísťováním nebo ničením pomníků?

Snad každý dnes tuší, že se děje něco divného. Zdražování, strach z nedostatku, cenzura a udávání. Vyjádřili jsme to písní "Hlad a zima se na nás řítí". Odlehčením nelehké současné situace bojujeme proti obavám, které na nás  stále intenzivněji dorážejí. 

Naší Máše bylo 15 let, když doktor rozhodl o ukončení jejího života. Bylo nám to moc líto, ale nechtěli jsme, aby se trápila. Píseň "Když umírá psíček" je poděkováním za vše, čím nás svou společností a věrností obdarovala.

Žijeme v problematické době. Těžko může někdo říct, že jí rozumí. A když jí nerozumí, pokusí se na to podívat s humorem a nadhledem.

Pár maňásků má otázky, k čemu jsou jim provázky....

Odsouzení zločinci mají střechu nad hlavou. Bezdomovci jsou sice svobodní, ale nemají domov. O jednom bezdomovci je tato píseň. Je o něm také napsán stejnojmenný román od pardubické spisovatelky Ivy Tajovské.

Po tisíciletí nám rodná planeta poskytuje všechno potřebné k životu. Nám všem. "Každá válka skončí jednáním. Proč nejednat hned?" Džáváharlál Néhrú

Tato píseň vznikla na základě vyprávění muže pocházejícího z Ukrajiny. Když přivážejí padlého vojáka, celá ves klečí na kolenou... Použili jsme nápěv známé lidové ukrajinské písně.

Historie lidstva je plná válek. U těch předcházejících obvykle ženy trpěly v zázemí. Není to dnes jinak? Text písně možná něco napoví.